Němčice - Luková 3:4
Sestava: Vytlačil P. - Mikl M. ,Pánik, Fišar,Veselý J. ,Oláh,Gyomber(Stránský),Votřel,Plch-Sokol(Pavliš J.),Voltner
Připraven do branky Víťa Šilar
Z lavičky tentokrát vše zkušeně odkoučoval Mikl Tomáš alias Mosaz, protože náš coach měl jiné společenské povinosti, jmenovitě kdyby to někoho zajímalo šlo o školní sraz po letech, jen už si teď nevzpomínám jestli říkal po 55ti nebo 60ti letech :-))
Tento víkend jsme v již osvědčeném čase, tedy v sobotu po 17 hodině,přivítali na našem hřišti "u sušky" tým Lukové, tým který ještě nedávno hrával II.třídu okresního přeboru a nyní se velmi vážně uchází o postup do III.třídy. Dal se tak díky kvalitě soupeře očekávat pohledný fotbal. A realita opravdu nezůstala daleko za očekáváním... Soupeř nastoupil pouze v 10 hráčích s tím, že 11 hráč dorazí vlakem v 17 hodin do České Třebové a tudíž se zapojí do hry později. Věřili jsme Českým drahám, že nám nějakým tím zpožděním pomohou k delší přesilovce, ovšem tentokrát vše klapalo na čas jak pověstné švýcarské hodinky. I přesto se nám naskytla výhoda jednoho muže v poli na více jak 20 minut. A jak rád bych teď napsal, že jsme soupeře válcovali jak parní válec, jenže nemohu. Za těch prvních 20 minut jsme se zmohli jen na pár nepovedených centrů, které buďto s přehledem odvrátil domácí stoper a kapitán v jedné osobě, nebo si je v klidu a pohodě pochytal brankář soupeře. Pak jsme ještě předvedli pár hlaviček "do koše" hostujícího gólmana tak aby se hezky rozchytal, přesně tak jak to po nás na tréninku vyžaduje coach a za což by nás jistě pochválil jít o trénink a ne o klání o body. Takhle jsme se mohli jen chytat za hlavy co že to ti naši útočníci předvádí. A to bylo z naší početní výhody asi vše co by stálo za zmínku. Když hodinky na ruce sudího Koláře,který se nám jen tak mimochodem pochlubil že píská již 35 let ale zapomněl dodat že začínal ve 40 letech :-)) ( a podle toho vypadalo i jeho posuzování ) , ukazovaly odehranou 20. minutu nastoupil soupeři již zmiňovaný 11. hráč. Teprve teď začala mít hra trochu spád a to na obou stranách. Nejprve ve 22.minutě zahrozil soupeř střelou z velkého vápna po centu ze strany, avšak Peťan v brance byl připraven a střelu odvrátil. Pak jsme se dostali do slibné šance i my. Stejně jako soupeř po centru ze strany ovšem se zakončením hlavou. Michal Votřel nasměroval svoji hlavičku hezky k tyči a za již překonaného brankáře hlavou míč z branky odvrátil kapitán hostí. Další šance končili na obou stranách povětšinou vedle branek. Sportovně je však třeba přiznat,že jich bylo více na straně hostí. Především šikovní záložníci hostí dělali našim zadákům velké problémy a nezřídkakdy se dokázali uvolnit i přes tři naše obránce. Avšak gólově se k naší radosti urodilo na druhé straně. Lojzík Veselý od půlící čáry v nouzi odkopával míč,ten se proodrážel až do pokutového území soupeře, kde se míče zmocnil Mezky Sokol a nedal brankáři šanci 1:0 ve 43.minutě. Za zmínku ještě stojí událost po našem vstřeleném gólu,kdy se náš pomezní sudí Píchal radoval velmi vehementně, až zapomněl že má v ruce praporek a jím třímá nad hlavou,čímž u hostů vzbudil podezření že mával ofsaidové postavení. Vše se ale vysvětlilo a gól samozřejmě správně platil. Do poločasového odpočinku se šlo s hubeným jednobrankovým vedením. V kabině byli hráči upozorňováni na zbytečné fauly a také nefauly, především pak kolem pokutového území, jelikož se pan rozhodčí již netěší nejlepší fyzické kondici a pohyb po našem velkém hřišti mu dělal nemalé problémy. Tudíž pak situace posuzoval z velké dálky, což byla voda na mlýn Lukovských ochotníků, promiňte fotbalistů jejichž některé herecké etydy zasloužili cenu Thalie. Ovšem co se v kabině řeklo, to tam i zůstalo a naši zadáci nedbaje pokynů faulovali. Jmenovitě jako první Maťo Mikl, když ve 48. minutě ve vzdálenosti cca 20 metrů od svatyně Péťi Vytlačila doslova složil jako zkušený ragbista útočníka hostí. Lukovští nabídnutou šancí nepohrdli a pěkně zahraným trestným kopem přes zeď vyrovnali na 1:1. Pak se hra značně přiostřila a faulů na obou stranách přibývalo. Po jednom z nich měl soupeř ve 49. minutě opět šanci zahrávat trestný kop z cca 22 metrů, naštěstí však těsně míč míjí branku. V 55. minutě zahrávali naši obránci cca z 25 metrů od naší branky "malou domů" . Míč se však šoural tak dlouho, že než došel k našemu brankáři, strhla se mezi hráči vzrušená debata zda to má Peťan chytit či odkopnout a své rady dávali nahlas najevo, čímž Péťu dokonale zmátli a ten než se stihl rozhodnout co má udělat, tak mu míč kolem nohy prošoural do branky rychlostí 5 km za 2 dny....1:2. Naši borci však nevěšely hlavy a již o minutu později dostali obránce Lukové pod tlak, při kterém se míč otřel o ruku obránce hostí a protože to bylo v pokutovém území, kopala se penalta(nutno dodat že velmi přísná). Míč si na penaltový puntík postavil standartní a spolehlivý exekutor Jirka Paňas Pánik a uklidil ho s jistotou k levé tyči...56.minuta...2:2. Pak se šance střídali na obou stranách a opět se dosti faulovalo. Někdy to byly, řečeno slovy Míry Bosáka, kosy za které by se nemusel stydět ani prvorepublikový zemědělec. Po jedné z nich musel být v 62.minutě pro zranění střídán kapitán Martin Ďumba Gyomber, za něho přišel neméně zkušený hráč Honza Stránský. Již o minutu později se na nás usmála štěstěna potřetí(škoda že naposled). Gábin Roco Oláh potáhl míč po straně, krásně odcentroval a Přéma Plch krásně hlavou vrátil vedení na naší stranu...63. minuta ...3:2. V 70. minutě dostali možnost zahrávat pokutový kop i hosté. To bylo po situaci, kdy si útočník hostí chytře pokryl míč a ač zády k naší brance, tudíž neškodný, byl velmi těsně bráněn Rišou Fišarem čehož vychytrale využil, upadl a pan sudí téměř z půli hřiště foukl do píšťalky. Nejspíš kompenzace za tu první přísnou penaltu. Hosté opět šancí nepohrdli a srovnali stav na 3:3. Tento výrok probral i diváky,kteří se tím dostali do varu a konečně jsme měli taky pěknou hlasovou podporu(nemohu se nepodělit o slova náhradního kouče Mosaze,který pronesl"nevadí že jsme dostali góla,hlavně že se lidí baví :-)) ) Ve stejné minutě jsme vystřidali unaveného Mezkyho Sokola za běhavce Honzu Pavliše. Šance dále opět na obou stranách. A samozřejmě ani faulů neubylo a bohužel ani Lukovského filmování. V 77. minutě si vysimulovali trestný kop za hranicí vápna cca z 25 metrů. Ten naše zeď ještě ztečovala těsně vedle, ovšem z následného rohu nepokrytý soupeř hlavou vrátil vedení na stranu hostů...77. minuta....3:4. Na posledních 10 minut jsme soupeře zavřeli na jeho polovině ale bohužel ke gólu to i přes četné šance nevedlo. Ještě se nemohu nezmínit o velmi hrubém zákroku mimo hru do choulostivých míst Pavla Voltnera....Míra Bosák by to ohodnotil slovy...že by takovýto zákrok nepřál ani nejlepšímu přiteli své ženy. Hlavně však měla následovat červená karta, byla z toho jen žlutá a ještě se zahrávalo proti nám. Tak tedy suma sumárum po 90 minutách.....3:4. Bojovné utkání s řadou pohledných šancí, bohužel s hořkým koncem pro nás.
Nemám ve zvyku si stěžovat na práci rozhodčích, naopak chápu že to není jednoduché se ve zlomcích vteřiny rozhodovat a v mých článcích jsem je doposud chválil. Ale za výkon pana Koláře tuto sobotu pochválit nemůžu. Někteří páni rozhodčí by měli umět včas skončit a odejít na zasloužený rozhodcovský odpočinek.
Milý sportovní přátelé, příští týden máme volný los, 4.6. zajíždíme do Jehnědí(kam vás samozřejmě srdečně zveme) a pak 18.6 od 17h přivítáme v odloženém zápase tým Helvíkovic. Tak na nějakém dalším zápase naviděnou.
Vojta